> Český Czech

Manifest – Výcvik progresivním posilováním

Autorkou dokumentu je Emily Larlham
Do češtiny přeložili Jakub Beran a Zuzana Šimonová.

Potřeba nového termínu

Existuje druh výcviku zvířat, který nezahrnuje žádný způsob zastrašování, konfrontace, násilí, kárání nebo dominance. Tento nenásilný druh výcviku se nazývá různě: „Výcvik s clickerem“, „Pozitivní výcvik“, „Výcvik pozitivním posilováním“ nebo také „Výcvik odměnou“. Potřebujeme specifičtější, přesnější a více inspirující termín. Výše zmíněné termíny byly v posledních letech používány tak volně, že ztratily svůj původní význam. Jak k tomu došlo? Cvičitelé, kteří používají donucovací metody, mohou začlenit clicker (zvukový signál k označení žádoucího chování) a říkají si „Clicker cvičitelé“. Cvičitelé, kteří používají bolestivé nebo zastrašující metody mohou začlenit pamlsky nebo odměnu hračkou a říkají si „Cvičitelé odměnou“ nebo „Cvičitelé pozitivním odměňováním“. Je docela možné, že běžný občan může vyhledat radu cvičitele, který o sobě tvrdí, že je „pozitivní“, a pak zjistí, že tento cvičitel běžně používá fyzické násilí vůči zvířatům. Navrhuji nový termín, který by cvičitelé a běžní občané mohli používat ve vztahu k tomuto modernímu způsobu výcviku – výcvikovému systému, který je nejen humánní, soucitný a spolehlivý, ale je také podložen nedávnými vědeckými studiemi. Protože tento způsob výcviku neustále začleňuje nejnovější a nejspolehlivější vědecké poznatky, a protože rozšiřuje evoluční pokrok směrem k harmoničtějšímu vztahu mezi lidmi a zvířaty, která s nimi žijí, měl by se nazývat „Výcvik progresivním posilováním“.

Výcvik progresivním posilováním v zásadě znamená cvičení zvířat odměňováním žádoucího chování a vyloučení záměrného užití fyzického nebo psychického zastrašování.

Výcvik progresivním posilováním znamená:

1) Výcvik odměňováním žádoucího chování, které se tím s větší pravděpodobností bude v budoucnu objevovat, zatímco předcházíme posilování nežádoucího chování.

Příklad: Necháme psa jít napřed, zatímco vodítko zůstává prověšené, aby si mohl očichat keřík jako odměnu za to, že netahá, ale nenecháme psa dosáhnout ke keři, pokud je vodítko napnuté (tahání na vodítku není nikdy odměněno).

Jiný příklad: Pokud cvičíte psa, aby vítal návštěvníky zdvořile, nejprve odměníte psa za to, že má všechny packy na zemi (neskáče) ve vzrušujících situacích, a pak, když přece vyskočí, krátce mu odmítnete svou pozornost (otočíte se – protože pozornost je odměnou). Nicméně pokud se snažíte cvičit psa, aby neskákal tím, že opakovaně odmítnete mu věnovat svou pozornost, aniž byste odměnili správnou volbu – pes může být frustrován. Je pravda, že když pes přijde na to, že skákání rovná se nedosažení pozornosti, vyzkouší alternativní chování – ale spíš bude zkoušet skákat výš, štěkat, kňučet a okusovat než v klidu stát nebo sedět kvůli získání pozornosti. Tím, že nejprve psa odměníte za to, co chcete, aby dělal, mu dáte automatické jednání, které vyzkouší, když to, co dělá, nefunguje.

Příklad odměn:

Pamlsky, hračky, pozornost, lidé, jiná zvířata, běhání, očichávání, plavání, možnost jít ven či dovnitř, atd.

Mějte na paměti, že zvíře je tím, kdo určuje, co je pro něj odměňující, ne cvičitel. To znamená, že pokud dáte psovi pamlsek za to, že si sedl, a pak ho požádáte znovu a on si nesedne, je pravděpodobné, že pro něj pamlsek není dostatečnou odměnou. Dále je potřeba pamatovat na to, že odměny nebudou efektivní, jestliže je zvíře přesyceno nebo je stresované.

2) Přerušování a předcházení nežádoucímu chování bez fyzického a psychického zastrašování, a odměňování alternativní odpovědi (místo toho nacvičování žádoucího chování).

Příklad: Pokud chcete naučit psa, aby nelehával na vaší pohovce, naučíte ho nejdřív to, co chcete, aby dělal. To znamená, naučíte ho nejdříve ležet na pelíšku. Pak, když se bude snažit jít na pohovku, přerušíte ho a pošlete ho na vhodné místo (pelíšek), takže lezení na pohovku zůstane neposíleno. Během procesu cvičení také používáte řízení a zabraňování: když jste pryč, zablokujete psu přístup na pohovku, protože je pravděpodobné, že by si ji vybral k ležení – a chování by bylo posíleno – ve vaší nepřítomnosti.

Můžete přerušit nežádoucí chování zvířete tak, aby se samo neodměnilo, bez použití fyzického nebo psychického zastrašení. K tomuto můžete naučit zvíře reagovat na signál pozornosti nebo odvolání: něco, co znamená „přestaň dělat, co právě děláš a dívej se na mě“ nebo „přestaň dělat, co právě děláš a okamžitě přijď“.

Velmi jednoduchý plán nácviku zvuku přitahujícího pozornost k přerušení chování:

Nejprve můžete udělat zvuk, na který chcete, aby zvíře reagovalo (zapískání, zamlaskání) a podat pamlsek. Opakujte to, dokud zvíře nebude očekávat pamlsek poté, co uslyší zvuk. Potom udělejte zvuk, když se na vás nedívá a jakmile se otočí a podívá se na vás (očekává pamlsek), označte chování klikem (použijte clicker) nebo řekněte „ano“. Po několikerém zopakování tohoto kroku můžete přidat rozptýlení. Mějte zvíře na vodítku, aby k rozptylujícímu podnětu nemohlo (např. kousek ne příliš přitažlivého jídla na zemi) – udělejte zvuk a klikněte nebo řekněte „ano“ a pak dejte pamlsek, pokud se zvíře otočí na vás poté, co slyšelo zvuk. Pokud se na vás neotočí, neklikejte ani neříkejte „ano“. Zvíře by nemělo mít možnost dosáhnout na rozptýlení, které ho přitahuje. Můžete o krok poodstoupit od rozptylujícího podnětu, aby pro zvíře bylo snazší uspět. Můžete podmínit tento zvuk nebo odvolání svalovou pamětí stejným způsobem jako řidič reaguje na zelené světlo semaforu (zelená zamená jet!). Jakmile jste vytvořili dostatek situací, kdy se vaše zvíře odvrátilo od svého zájmu, aby přišlo za vámi a podívalo se na vás, můžete začít zvuk používat k přerušení nežádoucího chování.

Mějte na paměti, že pokud budete zvíře ignorovat a věnujete mu pozornost pouze, když dělá něco nežádoucího, cvičíte ho vlastně v tom, aby dělalo to, co nechcete, protože mu za to poskytujete pozornost. Takže cílem je odměňovat alternativní reakce na stejnou situaci ve spojení s přerušením a předcházením nežádoucímu chování.

Například: pokud váš pes krade vaše spodní prádlo a běhá s ním po domě, aby získal vaši pozornost, musíte odměnit psa pozorností, když je klidný a nedělá nic. Když tiše leží u vašich nohou, odměňte ho větší pozorností, než když utíká s vaším prádlem.

3) Berte v úvahu emoční stav zvířete a úroveň stresu.

Cvičitelé praktikující Progresivní posilování sledují co nejlépe řeč těla zvířete a hledají známky stresu nebo vzrušení a přizpůsobují tomu svůj cvičitelský přístup.

Příklad: Odstranění psa, který vykazuje známky stresu, ze situace, kdy ho dítě honí nebo škádlí.

4) Socializace a cvičení zvířete, aby se vyrovnalo se svým prostředím pomocí posilování.

Můžete použít Výcvik progresivním posilováním k socializaci a cvičit zvíře, aby se vyrovnalo se svým prostředím tím, že mu dovolíte zažít bezstresové nebo nízkostresové situace, ve kterých je pravděpodobné, že zvíře uspěje a zaslouží si odměnu za žádoucí chování. Potom můžete zvyšovat obtížnost a rozptýlení s tím, jak bude úspěšné, s cílem vychovat sebevědomé a dobře přizpůsobené zvíře.

Příklad: Vycvičíte psa, aby byl uvolněný a klidný během manipulace nebo omezení pohybu pomocí posilování. Pavlovův pes byl vycvičen k nové emocionální reakci na zvonek, protože zvuk zvonku byl následován jídlem. Můžete cvičit svého psa, aby mu manipulace nevadila, velmi jednoduše tím, že se psa dotýkáte a odměňujete pamlskem a postupně zvyšujete invazivnost, když pes zůstává nestresovaný situací. Pokud by začal pes uhýbat, cvičitel se musí vrátit o krok zpět, kdy mu to ještě bylo příjemné. (Klasické podmiňování).

Jiný příklad: Odměníte psa pamlskem za to, že zůstane klidný a uvolněný ve vzrušující situaci (např. ulice s hlučným provozem), nejprve z větší vzdálenosti a pak, když pes uspěje, z menší a menší vzdálenosti. Pokud by se pes příliš vzrušil nebo stresoval, cvičitel se může o krok ve výcviku vrátit, dokud neuspěje.

5) Použití označení k výcviku, ať už je to klikr, jiný zvukový prostředek, váš hlas či dotek, nebo vizuální označení. Nebo označení vynechat, ale namísto toho chování posílit například tím, že ihned podáme pamlsek do tlamy.

Označení může být použito k vypíchnutí určitého chování. Zvířetí to říká, že to, co v tento okamžik dělá, mu přinese odměnu.

Například: Pokud pes sedí, cvičitel klikne, a dá mu pamlsek. Nebo může říci „Ano!“ pozitivním tónem zatímco pes sedí a pak jej odmění pamlskem, nebo psovi dovolí jít pro hračku nebo ze dveří ven.

Posilování chování je také možné bez použití označování. Například můžete dát psovi pamlsek za pohled na jiného psa, abyste změnili jeho emoční odpověď na jiného psa (klasické podmiňování). Můžete také odměnit svého psa za klidné ležení v domě nebo venku tím, že mu mezi tlapky hodíte pamlsek, když to nebude očekávat, čímž se zvýší pravděpodobnost opakování tohoto chování v budoucnosti.

6) Používání humánního, efektivního, respektujícího výcviku založeného na nejnovějších vědeckých důkazech.

Angažovanost ve výcviku pozitivním posilováním znamená přísné dodržování výše zmíněných principů – nejen v tréninkových lekcích, ale během celé doby strávené se zvířetem.

Výcvik progresivním posilováním neznamená:

1) Záměrné používání fyzického nebo psychologického zastrašování.

Použití vašeho hlasu, doteku, řeči těla, prostředku nebo prostředí k ukončení chování zvířete.

Příklad: upřený pohled na zvíře, záměrné nahýbání se nad ním, strkání, tahání, polévání vodou, lekání hlasitým zvukem nebo používání hlasu zastrašujícím způsobem k potlačení chování.

2) Záměrné ignorování úrovně stresu u zvířete nebo jeho signálů.

Záměrné vystavení zvířete nepřiměřeně stresující situaci, se kterou se nedokáže vyrovnat namísto vystavení způsobem, kdy je zvíře pod prahem (zvíře se může rozhodovat a vyrovnat se s ní).

Příklad: Donucení zvířete setkat se s neznámým člověkem, i když vysílá signály stresu a vyhýbání.

Příklad: Tažení zvířete po povrchu, kterého se bojí a nechce jej přejít namísto toho, abychom jej naučili, aby se cítilo jistě a klidně pomocí kontrapodmiňování (odměnění zvířete za to, že se rozhodne podniknout po povrchu kroky, dokud jej nepřejde klidně sám).

3) Stanovení sobeckých nebo nesoucitných cílů pro výcvik.

Záměrné fyzického nebo psychického ohrožení zvířete k uspokojení svých vlastních zájmů.

Angažovanost ve výcviku progresivním posilováním znamená nikdy záměrně nepoužít výše zmíněné zastrašovací techniky – nejen ve výcvikových lekcích, ale po celý čas strávený se zvířetem.

Proč se zdržet fyzického nebo psychologického zastrašování?

Z vědeckých, morálních a etických důvodů.  Používání takových forem podmiňování může mít nechtěné vedlejší účinky kromě základního traumatu, které zvířeti způsobují.

Řada problémů plynoucích z používání fyzického nebo psychologického zastrašování:

  1. Bez dokonalého načasování, intenzity a důslednosti se výcvik nestává ničím jiným než zneužíváním.
  2. Zvíře se učí vyhýbat se trestajícímu, aby se mohlo věnovat nežádoucí činnosti.
  3. Tyto techniky mohou způsobit nezvratné poškození zvířete.
  4. Trest může zvýšit produkci stresových hormonů, vzrušení a agresi.
  5. Zvíře si může na potrestání zvyknout – to znamená, že intenzita potrestání se musí zvyšovat, aby mělo účinek, zvíře se naučí ho snášet.
  6. Není možné změnit emocionální reakci na děti, dospělé nebo zvířata tím, že použijeme zastrašování; tím je možné jen potlačit nežádoucí chování.
  7. Zastrašování může způsobit, že pes skrývá varovné signály před kousnutím.
  8. Psi cvičení trestem se mohou cítit uvězněni majitelem, protože rozhodnutí porušit příkaz „zůstaň“ nebo opustit majitele (například jako útěk před obtěžujícím dítětem) může být následováno trestem. Zvířata, která mají pocit, že není úniku, mají tendenci spíše kousnout než utéct.
  9. Záměrné zastrašování ve skutečnosti může způsobit zvýšení četnosti nežádoucího chování, protože zastrašování zahrnuje formu pozornosti věnovanou zvířeti.
  10. Přítomnost trestajícího se stává pro zvíře méně odměňující. Pokud trestáte psa zastrašováním, je těžší konkurovat posilující hodnotě jiných věcí v prostředí. Pro vašeho psa budou jiné stimuly více posilující než vy, protože si vás bude čím dál více spojovat s trestem než s odměnou.
  11. Psi, kteří byli cvičeni za pomoci fyzického nebo psychologického zastrašování nenabízí na požádání pohotově chování sami od sebe, je obtížnější je naučit komplexnějšímu chování.
  12. Majitelé, kteří používají zastrašování jako trest, budou v budoucnu s větší pravděpodobností toto chování opakovat, protože je samo o sobě pro ně posilující (získají žádané výsledky – rána způsobí, že pes přestane štěkat, takže v budoucnu je pravděpodobné, že ho opět uhodí). Jinými slovy, používání fyzického nebo psychologického zastrašování způsobuje změnu vlastních vzorců chování.

Závěrem: Výcvik progresivním posilováním není shovívavý výcvik. Vyžaduje poskytnutí jednoznačné odpovědi a důsledků na jakékoli chování. Cvičitel na sebe bere úlohu benevolentního vůdce a průvodce používáním těchto etických a vědecky založených metod.

progressive reinforcement training

Happy Training!